background

Rád bych Vás informoval o vhodnosti a nevhodnosti klasických a reflexních masáží, které většinou jsou vhodné při problémech pohybového aparátu, ale v některých případech jejich aplikace není vhodná nebo dokonce zakázaná.

Klasická masáž

Indikace (vhodnost vykonávat klasickou masáž)

1. Stavy poúrazové a pooperační, kdy masáž podpoří vstřebávání krevních výronů a tím urychlí regeneraci a rekonvalescenci. Jemnou masáží lze uvolňovat deformující i ke spodině lpící jizvy pooperační, po popáleninách nebo rupturách (praskliny, trhliny) ve svalech.
2. Chronické revmatické nemoci, jako artritidy, deformující artrózy, svalový revmatizmus, počáteční stadium Dupuytrenovy kontraktury.
3. Choroby oběhu krevního a cév, z nichž některé dovolují jen částečnou masáž s převahou méně náročných hmatů, jak tomu je např. u srdečních dekompenzací, kde se pracuje jen na dolních končetinách a to po kratší dobu (5 min), stavy po flebitídách a trombózách ( s vynecháním postiženého místa), kompenzovaná hypertenze - snižovaný vysoký krevní tlak (sestupná masáž).
4. Chronické choroby dýchací s následkem ztuhnutí hrudníku a pomocného svalstva dýchacího.
5. Obstipace - zácpa, zejména atonického typu.
6. Hemiplegie - ochrnutí poloviny těla a paraplegie - ochrnutí obou končetin horních nebo dolních, jako lehký stimul, zejména před pasivním cvičením (bez nárazových úkonů), roztroušená skleróza (jako prevence kontraktur již v akutní fázi spolu s pasivním cvičením).
7. Funkční poruchy nervové.
8. Rekonvalescence po těžkých chorobách a stavy po fyzickém vyčerpání a svalové únavě.

Kontraindikace (nevhodnost vykonávat klasickou masáž)

1. Při horečnatém, infekčním a akutním zánětlivém onemocnění, při stavech vyžadující naprostý klid na lůžku a při celkové tělesné slabosti.
2. Při kožních afekcích hnisavých a plísňových.
3. Bezprostředně po jídle (masáž břicha a hrudníku).
4. V místech čerstvého poranění a rovněž v místech velkých uzlovitých varixů (křečové žíly).
5. Při některých krvácivých chorobách, u pokročilé arteriosklerózi (zvápenatění a zkřehnutí tepen) a osteoporózy (odvápnění, převážně páteře).
6. U onemocnění dutiny břišní (průjmová onemocnění, hlavně při krvácení do stolice, při naplnění tračníku tuhou stolicí a nevyprázdněném močovém měchýři, při velké litiáze (kameny) žlučové i močové (masáž břicha).
7. V graviditě (těhotenství) a dva měsíce po porodu,při menses(m.břicha)

Reflexní masáž - RM (segmentová)

Indikace RM

1. Funkční a chronická organická onemocnění útrobních orgánů: onemocnění oběhového systému, pouze při určitých stavech a rekonvalescenci po infarktových stavech, pocitech úzkosti, strachu aj..
2. Poruchy prokrvení: bolesti hlavy, migrény, poruchy prokrvení vyvolané bolestí.
3. choroby funkční, degenerativní, neurologická, stavy poúrazové (vždy až v rámci hojení jako rekonvalescence), vady vrozené nebo vzniklé vadným držením těla a některá chronická revmatická degenerativní onemocnění páteře a kloubů.
4. dysregulace vegetativní a endokrinní.
5. Chronická tracheobronchitída - zánět průdušnice a průdušek, spastická bronchitída (zánět průdušek) a jejich následné stavy (emfyzém - rozedma plic, zvýšená vzdušnost plic, bronchiektázie - rozšíření průdušek), stavy po pneumoniích (zápal plic) a mnohdy ve stádiu po odeznívající pneumonie. Při mechanickém uvolňování hrudníku se přímo brání vzniku adhézií (srůsty).
6. Lze vykonávat RM i při léčbě některých potíží žaludečních, trávicích, ledvinových a jaterních. Ale v této problematice je velice málo indikací, proto by měly být konzultovány s lékařem odborníkem.
7. Syndrom lumbosakrální - bedrokřížový, cervikobrachiální - ramenokrční a cervikokraniální - lebečnokrční (oba jsou nazývány jako tzv. úřednický syndrom).
8. Též RM se provádí i v gynekologii, ale vždy po konzultaci s odborným gynekologem.
9. V oblasti sportu při vytrvalostních, ale i nárazových výkonech je možné provádět RM. Hlavně při uvolňování příčněpruhovaného svalstva tak i následně hladkého, neboli orgánového, pro zvyšování výkonnosti.

Kontraindikace - RM

1. U akutního zánětu tkání nebo orgánů, vyžadujících neprodleně chirurgické řešení (apendicitis - zánět červovitého přívěsku tlustého střeva, empyém žlučníku - hnisavý zánět, peritonitis - zánět pobřišnice apod.).
2. U stavů vyžadující absolutní klid na lůžku (čerstvý infarkt myokardu, akutní hostec kloubní, otřes mozku, akutní stádium diskogenní choroby (meziobratlové destičky) atd.).
3. Při horečnatých a infekčních onemocněních.
4. V povrchových tkáních snížených akutním zánětem, v místech změn vzniklých drážděním z nádorově změněných tkání právě tak ne ve tkáních přímo nad místem nádoru.
5. V těhotenství a při menstruací (pánevní sestava).
6. Uvolňování hrudníku po resekci žeber.
7. V pokročilejších stádiích spondylartritidy ankylopoetické (Bechtěrevova choroba - postupné ztuhnutí meziobratlových kloubů).
8. Při pneumotoraxu (přítomnost plynu nebo vzduchu v hrudní dutině) jakéhokoliv původu a zároveň se nedoporučuje při závažnějších srdečních onemocnění.